Pochodoběh 2017

Pochodoběh 2017 aneb o pohár pivovarských Květoborců

Pot začíná téct po tváři, svaly zabírají a jako je tomu skoro po každé, začínám si říkat že uz na to příště prdím.. Mohl jsi ještě spát nebo ležet u televize a hltat ty maniulační blbosti které si nechává 90% populace dobrovolne tlačit do hlavy ale ne. . Zase jsem někde v lese, mám na nohou běžecké botky a aby toho nebylo málo tak na zádech 15-ti litrový sud piva o který se strídám v nošení s neméně blaznivým kamarádem jako já Markem.

V sobotu kolem 6:00 přijíždím s Markem do Kostelce nad černými lesy kde se koná Pochodoběh..oč  tu běží? S Markem dostaneme do dvojice 30 piv na záda a cíl je doběhnout Maraton během kterého ty piva musíme vypít…Jako správní závodníci někteří tělěm nekteří duší se snažíme vymyslet strategii našeho pochodoběhu kde vycházíme z výsledků minulých ročníku… Na konec vítězí heslo: běžet co nejrychleji, pít co nejrychleji a nikde se nezdžovat.. Nic složitého, po přesunu z pivovaru autobusem kde proběhla registrace do neznámeho místa na start a po nafasování pípy zjištújeme že do půllitru teče jen pěna..No co, mlíko taky dobrý, snad se to časem srovná, po 3 pěnových pulitrech se neždržujeme a vyrážíme na trať. Po pár kilometrech zjištujeme že tak malý soudek který vypadá romanticky nekde na zahradě v pergole je na zádech zatraceně těžký.Nohy se boří do hlíny namena se ohýají až k zemi ale my se nedáme, cíl je jasný a to doběhnou zdravý do cíle a dát si za to pivo. Aby to nebylo jednoduché , zjištujeme že se bez telefonu a gps neobejdeme. Papírová mapa kterou jsme dostali je sice hezká ale to se nedá říci o orientaci v ní.Mapy  v mobilu to jistí a tak dobíháme k prvnímu kontrolnímu bodu. Deláme selfie na důkaz že nepodvádíme  a pokračujeme dál.

Ranní chlad a podzimní sychravo vystřídalo sluníčko a poslení záchvěvy léta..  Přibíháme na první živou kontrolu kde dostáváme pípu a snažíme se odlehčit zádům kde se snažíme přemístit pivo ze sudu do žaludku, přitom se dáváme do řeči s ostatními pochodujícími a udržujeme kolektivní příjemnou náladu plnou pohody. Nekolik Pěnových pulitrů vystřídá houska se šunkou a jdeme dál.Zaludek plný, Obsah se tlačí zpět nahoru ale sud je stále těžký možná i víc než na začátku..Cestou se dáváme do řečí se skupinkou kterou jsme doběhly a po nekolika kilometrech zjiťujeme zě jsme zakufrovali a nejdeme po naší dlouhé trase ale po krátké variantě což znamená vrátit se a zajít si nějakej ten metr navíc. No co, nejde o nic navzájem si říkame že se nic nestalo a za veselé nálady napravujeme chybu a pokračujeme dál. Zjištujeme že s orientací nemáme prolémy jen my ale je to problém většiny co potkáváme. Fotíme další bod který dokazuje kopírování trasy.Před druhou pijáckou kontrolou trochu bloudíme ale nakonec nacházíme co hledáme, narážíme pípu a čepujeme.Ted´už tomu říkám že Marek netočí pivo ale zmrzlinu.. Tlačíme s pěnovým nektarem do žaludku další housku kterou zazdím ještě gelem.Začínáme se trochu obávat naší konzumace. Před námi uz jenom jedna picí kontrola a pak cíl. Musíme s tím hnout. Nikdo jiný to za nás nevypije a vypít se to musí.. Rozběhneme to a pálíme dál, Běží se skvělě, soudek možná o něco lehčí ale stejně to proklínám při každém střídání s Markem kdo ho ponese .Je teplo, s alkoholovou kombinací se mi začíná běžet s každým kilometrem hůř a hůř. Fotíme se na další kontrole a míříme na poslední picí. Vaří mi hava, Marka bolí noha u kolene a já mám hlavě tak 300 stupnů. Dostáváme se na poslední kontrolu kde si říkáme že musíme s tím pivem hnout aby jsme doběhli do cíle s prázdným nebo alespoň s co nejmenším množstvím.

Sedím opřený o strom, Marek naráží sud. Ačkoli kamarády s mými problémy neotravuji, Marek asi vidí že není něco v pořádku.Strašně mě bolí hlava, to věčné bloudění mě taky přestalo bavit a aby toho nebylo málo tak v sudu je snad půlka a předbíhá nás člověk s dvěma holkama co hulí cigaro za cigárem jako Dukovany a snad není ani spocenej.Marek se o mě stará, kupuje klobásy co je snad jediná věc která se dala na stanovištích po celou dobu závodu sehnat. Cpe do mě jídlo, vodu a dělá mi stín.. Díky tomuto včasnému zásahu mého spolubojovníka chytám druhý dech posíláme pár piv a dáváme se na cestu.. Pivo pění už jen tak 1:1  ale za to uz je to jako čůránky… pokračujeme, jedna fotokontrola a pak cíl.To dáme.. Rožběhli jsme to pěkne, ale zanedlouho zjištujěme že další kufr.. Super taková školácká chyba.. V ruce GPS a stejně záběh cca 4 kilometry…Držíme nervy a dobrou náladu. Kufr se ztracením drahocených sil opravujeme , fotíme kontrolu a mastíme do cíle.Předbíháme pár týmů z krátké trasy a už se blížíme do Kostelce. V dáli je vidět komín pivovaru.. Pobízím Marka, Batoh se sudem už nestřídáme a snažíme se naplno zavšit náš podnik. Za příjemného povzbuzujícího potlesku vbíháme na nádvoří kde v euforii sháním pípu, z batohu letí bundy vesty a narážíme. Jedno pivo Marek, druhé exuji, hned tocím třetí, zase exuji, čtvrté tecě zmrzlina, pripojuji pumpičku, tlačím vzduch beru za kohout a uz je to hotové… Odevzdáváme prázdný sud v čase 10hodin 6 minut.Dobrá práce, s radostí se přesouváme do pivovarské hospody kde si objednáváme pivo. Pripijíme na zdravý a na dobrý výkon. Jsme důkazem toho že to děláme pro to, že nás to baví, nehádáme se a snažíme si užít každé minuty našeho života.. Ještě nekolik oslavujících půllitrů a pod rouškou noci hledáme kouset plácku na přespání, rozkládáme karimatky spacáky a už pod hvězdnou oblohou usínáme..

Podzimní ale krásné sluneční ráno za křiku kohoutů nás vítá do nového dne, snídaně od vietnamce na pankáče na navičce na náměstí a přesun zpět do pivovaru na vyhlášení.. Nejdřív se vyhlašuje dětská trasa 21km kde nás překvapuje učast asi 80-ti týmů, pak vyhlášení naší dospělácké kde bylo týmů v porovnání jen 30. Tým kucí vopálený Marek a Jarda s časem 10 hodin 6mitut se umisťují na 10.tém míste..

Díky Markovi za další super zážitek a budeme se těšit na dalsí intenzivní zážitky J

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *