Cross půlMÁRAton

22.10.2017 –

Není tomu dlouho od poslední běžecké akce na které se mě můj trenér, kolega a výbornej kamarád ptá jestli dorazím na jeho akci o pulmaratonské vzdálenosti… zatvrzelý v tom že závody kratší než 50 kilometrů neběhám mu vcelku bez přesvědčování přikivuji ať semnou počítá. Samozdrejmě mu několikrát připomínám že je to krátké a ne zcela pro mne a mé dálkoplazské tempo.. přibaluji do party starého dobrého Kamaráda Fydu a novou běžeckou posilu Elišku….Vyrážíme do Divoké šárky.. závod beru jako přípravnej a proto bez spekulací beru pouze jeden gel kdyby náhodou došly síly které sem stejně ztratil nekde v pátek nebo v sobotu J 3O minut před startem vylézám z auta s myšlenkou že po 3-4 hodinovém spánku si snad vlezu jen k časomíře. Začíná poprchávat, teploměr ukazuje 13 C a já už se vidím doma na obedě..

Nemůžu v tom nechat výpravu samotnou a tak stojíme na startovní čáře. Závod je komorního typu, kamarádi a kamarádi kamarádu.. Vynikající složeni, všichni se baví, povídají a  udržuje se vše v přátelské atmosféře. Ředitel závodu Marí  závod odstartoval.. Vyzbrojen jedním gelem a největším spánkovým deficitem se chytám skupinky pěkně pelášejících lidí zhruba v půlce startovního pole..Nikdy jsem v šárce nebyl a tak ohřívám oko co tu ti pražáci vůbec mají.. Míjíme hezky upravený rybník okolo kterého se budeme vracet, z asfaltové cesty přecházíme do lehkého stoupání po loukách následně lesem, je 10 hodin dopoledne, všude klid a ticho. Běží to hezky a tak se stále držím skupinky. Tempo je na mne až dost rychlé ale když je to tedy jen tech 20 km tak vyzkouším jak dlouho to zvládnu udržet. Po lesní pěšince to utítká a tak se objevujeme na planině nekde u letiště  Ruzyně.. Ano Ruzyně, pro mne vždy Ruzyně..

Je to tady, rachot cvrkot a hroznej kravál, železný pták přelítá přesne nad hlavou, jen tak stačím hlídat kam šlapu, jak se tak dívám na ty letadla. Cesta vede přez pole kde na jeho konci už sotva zvedám nohy. Na botách asi kilo bláta, přeběh přez asfalt tak ošoupneme za běhu co se tá a bez zdržování běžíme dál.pár zatáček v obydlené části a občerstvovačka… no to tedy koukám, chci ji klasicky minout protože na občestveni nejsem zvykly a hlavně ne na 7-dmém kilometru. Moje skupinka se celá míří napít a tak netrhám partu a taky dám malý kalíšek iontáku, třeba se to ještě hodí,, behem několika vteřin vybíhám a přidává se ke mne kolegyně a za nedlouho nás dobíhá zbytek skupinky.. cesta je úzká pěšinka, krásnej singletrail.. celou skupinku vedu až do další obydlené části, zde se ujímá vedení dlohán kterému to teda běží moc pěkně. Začínáme ztrácet lidi a ve skupině už je nás jen 3 klici jedna holka, skupinka se začíná pomalu natahovat. Druhá občerstvovačka? Teda to je rychlost. V hlavě se honí spouta myšlenek na uplynulé dny, občerstvovačka a vidina toho že až se vrátím domů tak pujdu spát nejak zahání pojem o čase.. podle toho kolik je hodin bych odhadoval že máme před sebou ještě tak 5km. Občerstvovačku jen probíhám a pokračuji dál, osledních 5 kilometrů je prý samej kopec a tak ho vyhlížím,,, za občerstvovackou sbíháme do údolí kde se to za pár zatáčkama začíná zvedat. Tak je to tady vbíháme na lesní cestu a dokopec.. super to mě baví. ¨Jak jsem kopce neměl rád tak ted si je poslední rok užívám, a v lese? Jenom bonus.. nejaké kořeny, kameny letí to parádne, dva klici ze skupinky jsou předemnou, na rovinkách vidím jen záda. Dívčina je zamnou 5O metru.. po nekolika kilometrech krasneho trailovani se dostaáváme na cestu kde už oběhneme rybník okolo kterého jsme běželi na startu a měl by být cíl… ajaj ted mě to teda silně nebaví, začínám přestávat zvedat nohy a přemýšlím nad tím stoupánim v lese,,, tady je takestoupání ale po asfaltu a jestě tu jezdí auta… kolegyně co mě dýchala na záda mne dohání v kopci a hecuje mě… super ted to přišlo, nadechuji se a s tím že se nenechám předběhnout prchám jako s větrem o závod. Do cíle cca 1 km a já běžím uplně na max. Jen kontroluji kde mám tu kolegyni se ktrou svádím osobní boj J ríkám si jakmile se začne blibližovat tak uz sem mrtvej protože rychleji běžet prostě neumím… nakonec protínám cílovou pásku před ní v čase 1:57:22.. na sedmém místě..

Je to tedy krátké ale půlMáratonu se budu zučastnovat pravidelně..Díky Marímu za zorganizování akce, za pozvání a všem lidem co se zůčastnili , jak na trati tak jako podpora,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *