BLK-100

27-29.10.2017
Boubín-Libín-Kleť 106km 3700m +
Prej nejlepší trénink na stovku je další stovka….
Ačkoli to není úpně radostné tak jsem měl na loňské Pražské 1OO DNF. Skončil jsem na 135-tém kilometru z důvodu zranění…Proto na letošní rok 2017 jsem bral účast jako za povinnou abych si napravil své já …není to stovka jako stovka ale letos Olaf Čihák nachytal tu stovku v mílích..a proto kontaktuji Pražskou Věrku že by nebylo špatné se na tu mílovou stovku připravit, (mílová stovka je to poctivá protože trasa vychází zatím na 170km) . Z časového vytížení navrhuji jedinou jížní stovku na našem území BLK-100. Bez jakéhokoliv přemlouvání zajišťuji registrace…
Boršov nad Vltavou, Hodina před startem, Mapa a propozice připravené, v místní hospůdce dáváme kofolu, mažeme vše co je potřeba namazat a teoreticky se připravujeme na trasu.. Cíl je úplně stejný jako na každých jiných závodech a to dostat se do cíle zdráv a šťasten 
Závod beru vyloženě jako přípravný a tak po startu zůstávám s Věrkou a běžíme volnějším tempem. Vrchol Kleť je asi na 17-tem kilometru proto navrhuji držet tempo až pod vrchol, následný výšlap nahoru a pak se uvidí..Běží se podél řeky krásným trailem, tyto úzké lesní cestičky miluji a tak si to vychutnávám plnými doušky, jen škoda že je po 22 hodině a vidět je maximálně měsíc který občas vykoukne z poza mraků které rozehnává pěkně zesilující se vitr…
Samozdřejmě že jako skoro vždy moje oblečení stojí za starou belu kvůli mé lenosti a tak když sleduji vrcholový teploměr na Kleťi který ukazuje 9 stupnů, myslím na tučnáky z madagaskaru jak snídají ledově slané slanečky.. Pokračujeme z vesela dál a já už vím že do cíle doběhnu s věrkou… Dlouho jsme spolu neběželi, na posledních závodech sem jí vždy fouknul a naše osobní životy jsou plné nových informacích a tak je potřeba vše důkladně probrat… Je pozdě v noci a probíháme šumavské a blanské lesy, vítr stále zesiluje. Když běžím ve dvou tak se rád střídám ve vedení, první sleduje trasu, vede tempo a druhý si jen tak běží a jediné co sleduje jsou boty toho před sebou. Věrka v předu, já vypínám.V sólo běhu si člověk nic takového nedovolí, už jen kvůli bloudění nebo bezpečnosti. teď Vyndavám mozek z hlavy a nechávám ho pěkně proprat mezi stromy lesy potůčky a všeho co Šumavské lesy nabízení.. Po pár hodinách důkladné generálky hlavového složení zjišťuji že jsem propadl do komatu a nějak se z něj nemohu dostat. Ačkoli své přátele při závodech mými problémy neobtěžuji, tak Věrce říkám že si musím dát gel a chci se probudit. Dávám gel, tyčku a ještě asi půl hodiny přemlouvám oči aby se srovnaly a byli schopné přebrat vedení a zapřáhnou Věrku za sebe aby si taky odpočinula a mohla se plně věnovat rozjímání a nabíjení Baterek v těle…
Přibíháme na sedlýlko Libín kde je živá kontrola, Rychlá polívka která mi fakt bodla, doplnění vody, nejaky sýr a pár kostek salámu, plně se dostávám z kómatu. Pokračujeme, začíná se rozednívat, to je to na co jsem čekal jako na pátek 15:00 když jdu z práce. Ujímám se vedení a hlídání trasy. Libín kontrola a pokračujeme dál.. Teď nabíráme směr Volary, na které mám spousty vzpomínek a žene mě to dopředu. Koukám na věru, delší dobu se nebaví a tak jsem ji neobtěžoval, každý si potřebuje vyřešit nějak ten vnitřní souboj, jenže Věrka je bílá jako sníh s krásne vybarvenými červenými fleky.. Myslel jsem si dobře, něco se děje. Takhle člověk terý si cestu užívá nevypadá.. Snažím se jí vytahovat z trudomyslnosti a doufám že ve volarech se to srovná a začneme znovu. Trocha lesních pěšin, šotoliny i toho asfaltu. Cesta je od každého povrchu kousek. Fouká stále více a pořád během cesty sundaváme a nandaváme bundy, stěžujeme si na počasí, konec konců se shodujeme že je dobře žě neprší, lehká mlhovina nevadí. Volary, zde Věrce dopřávám královského stolování, snáším vše co místní hasičovna nabízí. Dáváme dead time vyjimečne 30 minut na srovnání.. Hlídám čas já a samozdřejmě trošku lžu a vybíháme na trasu o kousek dřív,, 
Krásnej název kopce Bobík,, nevěděl jsem co si mám představovat ale teď vím, že už na nej nechci, to že je to kopec docela slušného nekonečného stoupání by ani tak nevadilo ale že ze shora nebylo nic vidět tak za tu práci videt jen vrcholovou knížku fakt nestálo.. možná po stranách jsou nějaké vyhlidky ale na hrotu jsou vidět jen stromy. Stejná vzdálenost jako z Volar sem nás čeká odsud na Boubín, tam vím že je rozhledna a tak se těším že ohřeji oko ze shora…
V plánu je seběhnutí Bobíku, pak jedna samokontrola, tam pinknu gel před stoupáním, sfoukneme Boubín jako svíčku a pak už je to z kopce, uklidňuji stále bolavou Věru.
Jak řekli tak udělali, kontrola, gel a konečne se terén začíná zvedat, cestou potkáváme na to jaké panuje počasí spousty turistů.Čekal sem větší a strmější kopec a proto mě překvapuje že po chvilce vidím rozhlednu na vrcholu. Kontrola je pod rozhlednou ale neodpustil bych si kdybych se nahoru nešel podívat. Fouká, schody na rozhlednu jsou namrznuté ale i tak jdu nahoru,, vyndavám telefon, udělám pár fotek než mi zmrzne ruka a letím zase dolu. Po cestě se míjím s Věrkou a říká že taky musí nahoru. Nalepíme kontrolu do mapy a jdeme dál.
Teď už to do cíle dáme i kdyby jsme to měli dojít po rukou. Záchytné stanoviště je Kubova Hut´kde to znám a je tam poslední kontrola. Odsud je to do cíle co by kamenem dohodil a už nás nečekají žádné kopce. Opět potkáváme nekolik turistů, já se stále divím co tu ti lidi delají když je tak hnusně, vždyť můžou doma čumet na televizi nebo bejt někde v hospodě. Věra mi říká že existuje ještě pár lidí co se jdou rádi projít do přírody.. 
Kubova Hut´, opět hlídám čas protože není čas strácet čas, na ten kousek do cíle cca 13km neberu ani vodu, dáme rychlý vývar a potaháváme dál, míjíme nejaké kolegy z kratší 50-ti kilometrové trasy. Radíme kudy vede cesta na kontrolu, do cíle už je to jen z kopce a tak volíme rychlejší dálkoplazské tempo. Dvě kontroly a jsme na kraji Vimperku kde je cíl.. To by bylo něco kdyby se ke konci nezávodilo  Trošku jsem to hecnul a s věrkou jsme začali předbíhat pár stovkařů a padesátkařů, to nám vlilo sílu do těla a poslední kilometry utekly jako voda.Vimperk- zařadíme se za jeden pár stovkařů a společne hledáme cíl. Ano, sice se šlo zajímavými částmi vimperka, moc pěkný ale cíl byl na druhé straně a mě osobne ten poslední kilometr přišel jako kdyby měřil nekonečně mnoho..
Otevíráme dveře, podáváme papír se jménem a kontrolami.. Blahopřeji mé dálkoplazské kolegyni za super výkon a nezapomenu připomenout že za měsíc touhle dobou budeme mit před sebou ještě 70 kilomtrů 
Díky organizatorovi za peckovej závod. Nemám žádnou vítku. Děkuji lidem na živých kontrolách, bez nich by to nešlo byli super, Díky Věrce že se navzájem hecujeme do takových nesmyslů, děkuji mým kamarádům že drží palce, a nejvíc ze všeho děkuji lidem kteří si myslí že na to nemám  aj lávjů.. Jarí Kéba

 

Image may contain: 2 people, people smiling, people sitting, table and indoorImage may contain: 2 people, people smilingImage may contain: 1 person, smiling, outdoorImage may contain: 1 person, standing, sky, tree, cloud, outdoor and natureImage may contain: 1 person, standing, sky, tree, outdoor and natureImage may contain: one or more people, crowd and indoorImage may contain: sky, tree, mountain, outdoor and natureNo automatic alt text available.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *