24.Pražská Stovka (100miles 5050m+ 2017)

24.Pražská Stovka (100miles 5050m+ 2017)
Závěr sezony v Ultra Trailu 8-10.12.2017
To je stejné jako když chodíš do posilovny, když jednou zvedneš na bench 70 kilo, víš že už je zvedneš příště znovu a ještě zkusíš víc 
Zbývá 364 dní do startu a já vím že příště to musí vyjít. Rok 2016 a já na poslední kontrole na 135. Kilometru ze 150 vzdávám a kvůli zranění odstupuji. Morální zranění bylo mnohem hlubší než to fyzické a tak se celý rok 2017 nese v duchu nikdy se nevzdávat a vždy dorazit do cíle a zdráv.
Několik vydařených akcí, spousty zažitků, ponaučení,nových přátel a zkušeností předcházelo tomu než jsem zase posunul své osobní limity. Měsíc před P100 cvičně dávám BLK100 (jedinná jihočeská stovka) a dále pokračuji v intenzivním tréninku který je tak trochu nastaven na Ironmana 2018 ale toť jiná akce.. Najednou 3 týdny před mou opravnou zkouškou na kterou čekám rok přichází sportovní krize, vyhoření a totální vyčerpání. Zase pecka, naštěstí zachovávám chladnou hlavu a říkám si že na ultra jsou zapotřebí z jedné poloviny natrénované svaly a z druhé poloviny hlava.Natrénováno by něco bylo a teď je zapotřebí srovnat hlavu. S podporou přátel sedím ve vlaku do Světlé nad Sázavou kde domlouváme s mou Ultra kamarádkou Věrkou strategii a jak je kdo připraven na závod . Je to jednoduché, co nejrychleji dorazit v pořádku do cíle.
Po pilné přípravě zjištuji že jsem to zase nějak neodhadl a nejspíš mi bude zase celej závod zima, ale to by nebylo ono abych v létě neběhal v kalhotech a v zimě v kraťasech, uklidnuji se že alespoň nebudu na trati zahálet a budu muset makat abych nezmrznul..
Letošní trasu Olaf Čihák patron celé akce naplánoval z Vysočiny posázavím do Cíle v praze.Jak už bylo zmíněno nejdelší letošní trasa měřila 170 kilometrů, další doprovodné dětské trasy po 100 a 50-ti kilometrech.Pátek 23:59 a odpočítáváme neklasických 2Ovteřin do startu a já v běžeckých kalhotech, tričku s větrovkou vybíhám do tmy, která je zpestřena namrzající vlhkostí od řeky Sázavy . Na chodnících by se dalo bruslit, ale přecházím do klasického vytrvalostního klusu, který se chci snažit držet co nejdéle to půjde. Na zimních bězích jsou nejhorší nekonečně dlouhé noci a tak chci být v cíli co nejdříve, samozdřejmě počítám že dvě celé noci si užiju .. kilometry ubíhají, startovní pole 171 startujících se začíná ustalovat. Klasicky ti co přepálili začátek aby ukázali že jsou nejlepší už jsou dávno za mnou a předemnou zůstávají jenom borci a borkyně které už se budou těžko předbíhat. Časové kontroly jsou rozmístěny asi po 2O kilometrech a tak první noc v celku rychle utíká. Na prvních kontrolách se pohybuji kolem 60-63 místa, Během noci mi zamrzá voda v trubičce z batohu ale vždy se mi jí podaří rukama rozmrazit a led povolí a já se můžu zase napít.Co jsme odstartovali tak mi není úplně nejlépe od žaludku, dokonce se v prvních kilometrech snaží obsah žaludku nekolikrát podívat ven. Od startu běžím sám, celou noc si tak užívám s vypnutou hlavou že jediné co si vybavuji je pár kopečků, několik potoků které je třeba přebrodit a nejdůležitější věc východ slunce, na který se všichni těší.. Přichází krásné chladivé ráno a já otryskaný větrem se dostávám na 1/3 trasy kde mne čeká batoh, ze kterého tahám suché triko, Boty netřeba měnit, jen namžu vazelínou nohy dávám nové ponožky, polykám dva hrnky teplého čaje za kterými posílám 3 chleby namazané sádlem a se zdržením 20 minut pokračuji na cestu. Snažím se na nic nemyslet, jediné co mi občas problikne v hlavě je že musím dokončit a nenechat trudomyslnost na mě zaútočit.
Kdybych si mohl říct že už jsem v půlce ale kde pak, bude to jenom horší, tohle není 100 kilometrů ale 1OO mil, čím poběžím dál tím bude hůř.. Přes den se cesta hezky zpestřuje Olafocestičkami, to by jeden nevěřil, kde ten olaf ty trasy bere, člověk si to musí zažít kudy trasa všude vedla, hustý smrkový porost který se musí prorážet nejdříve rukama pak tělem aby se vůbec dal projít záhy střídají strmé sestupy a následné zdolávání potůčků, mokřadů a vysokých trav, když několik kilometrů v dohledu není vidět zádnej kopec, člověk stejně nastoupá stovky metrů nahoru a dolů díky vynalézavosti Olafa a jeho kumpánů.
Den utekl jako voda v sázavě a nastupuje zase nekonečná noc.Je za mnou 100 kilometrů a já už vím že to nebude jednoduché.zbývá už jen 70km to je jako jeste z prahy do prčic? To zabehnu do 10-ti hodin ale ne po 100 kilometrech které už mám za sebou.. Tempo se začíná zpomalovat, ale pořád mám oči na pozoru, nenechám si ujít žádnou kontrolu, nekolikrát ukazuji trasu běžcům předemnou a tak mam dobrou náladu jak mi to pěkně jde, Je tma jako v pytli a já už jednu noc nespal, začíná na mne jít únava, začínají se mi zdát věci které ve skutečnosti nejsou, vedle mne na kraji cesty, leží mrtvá srna, prase, z dubového listí na mě vylejzají krabi a stríhají klepety.. vím že se mi to jenom zdá a tak sem klidnej a snažím se nekoukat delsí dobu na jedno místo. Bojuji s únavou a začínám usínat za chůze.Pořád se předbíhám s jednou cizinkou, do dnes nevím kdo to byl, polka, maďarka, ukrajinka nevím, každopádně se začala plácat nocí jako já a tak se za mne připojila. Musela se docela bavit kdyz šla jeden úsek za mnou a já přepadával ze strany na stranu, dokonce sem jednou spadnul i do pangejtu jak jsem usnul…Vyloženě ten spánek semnou házel a to doslova, na čipové kontrole někdy v noci žjištuji že se pořád posouvám a už sem do 50 –tého místa, to potěšilo a tak se nezdržuji a pokračuji… někdo zamnou, počítám s mou tichou cizinkou a tak si začnu něco mumlat pro sebe, stejně mi nerozumí, při pokuse o rozpravu žádná známka odpovědi a tak si v klidu něco povídám a najednou sem zaskočen, odpovídá mi někdo úplně jinej, já štastnej že si poprvně za dva dny s někým vyměním pár vět, časem zjištuji že se jmenuje Ester, super několik hodin vytažení z prázdnoty.Kilometry utíkají, snažím se na tu vzdálenost nijak nemyslet abych se nerozhodil, soustředím se na to abych se nezranil a nestratil tempo. Ester nechávám na další kontrole a dál pokračuji sám, z nenadání pecka a já sem v největších mrákotách, jdu do kopce který má 300 metrů a než ho vyjdu tak se 3 krát přistihnu že stojím na místě a spím, snažím se rozběhnout abych se nejak vzbudil, běžím a najednou se zase probouzím a stojím na místě, neskutečné trápení. Tenhle 20-ti kilometrový úsek mezi kontolama si vůbeč nepamatuji.. Běžím v lese a všude vidím lidi.. různé lidi, hodné, strašidelné, mozek si ze mě dělá docela srandu.Jsem v klidu vím že se mi to zdá a tak se neznepokojuji, jen se divím co si hlava dokáže všechno vymyslet. Ještě před rozedněním se halucinace stupnují a všichni ti lidi začínají chodit kolem mě, těch hodnejch a hezkejch moc není spíše převažují takové ty hororové postavy.. dostávám se na poslední kontrolu kde poznávám Michala, s ním chci doběhnout do cíle. Rozbíháme to ale asi 10 kilometrů před cílem ho musím opustit, no dva dny jen jít nebo běžet a nejít na záchod… už to nešlo vydržet, při hledání příhodného místa obcházím kontrolu cca o 20 metrů za kterou dostanu v cíli penalizaci 15 minut, škoda to mě ve finále posune z 40 na 42 místo,
Vychutnávám si poslední kilometry běhu, jsem v praze Točná a naproti mne se vyhoupne holka v kraťasech a nese si nejake tyče v ruce, nechápu jak může jít v kraťasech když já už snad zimou ani nedoběhnu, no zdá se mi to, to je jasný a tak to neřeším, nevím co na me mohlo bejt divného ale jak mne zahlédla tak začala upalovat na druhou cestu cca 50 metru odemne a já si uvědomil že se mi to nezdá  4 kilometry do cíle a já ještě předbíhám několik stovkařů, kterým moc nedodá že je předbíhá človek co už za nedlouho bude mít v kuse za sebou 170 kilometrů.. užívám si to a poslední finálový kopec vybíhám jako kdybych odstartoval..Běžím po modřanech, levá pravá občas vidím bytovkáře jak venčí své miláčky, ve vzduchu je taková ta ranní vlhkost kterou oživujě východ slunce ,, chodník zatáčka už cítím pivo v cíli.. vbíhám do zázemí cíle v čase 32hodin 45 minut.. Jsem štastnej, dálkový i časový limit zase o trochu posunut a hlavně ve zdraví, tělo je bolavé hlava totálně prázná,,,,
Děkuji všem kamarádům, známým co mi drželi palce, podporují mě a fandí…Dodá to ohromnou sílu….Děkuji organizátorovi Olafovi a jeho pomocníkům, Děkuji všem na kontrolách a těm co jakkoli pomohly s organizací, Děkuji mé Ultramaratonské rodině a všem zůčastněným.Všem co mi půjčili vybavení a pomohly s dopravou, nebo jakkoli jinak přiložili ruku k dílu.
Když něco chceš, tak to dokážeš, hlavně nesmíš bejt posera, nic není zadarmo!!!držím palce každému co chce něco změnit nebo dokázat!!

 

Image may contain: 1 person, standing and indoor

No automatic alt text available.

Image may contain: 1 person, smiling, standing and outdoor

 

Image may contain: one or more people, people standing, sky, tree, outdoor and nature

 

No automatic alt text available.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *